Geologie / hydrogeologie

  

Území, které je v projektu řešeno, se na saské straně rozkládá od jihozápadní části východního Krušnohoří přes Saské Švýcarsko až po Žitavské hory. Jednotlivé formy krajiny jsou zde ovlivněny geologickými poměry. V jihozápadní část území vystupují na povrch variské primární horniny. Náhorní plošina, postupně klesající severovýchodním směrem do údolí řeky Labe, je zde tvořena krušnohorskými rulami. V přechodové oblasti mezi Krušnými horami a Lužicí se nachází Labské břidličné pohoří. Tato významná hranice má podobu protáhlého hřebenu na západě labského údolí v Drážďanech. Směrem na jih navazují mezozoické horniny pokryvných útvarů, tvořené především Labskými pískovci. Oproti primárním horninám východního Krušnohoří tvoří křídové sedimenty ploché terénní formy s hluboce zaříznutými, strmými údolími a zdaleka viditelnými stolovými horami, jakou je například Lilienstein. Především na saské straně představuje tato krajina oblast stolových hor, která je tvořena stupňovitě navazujícími, severním směrem mírně skloněnými náhorními plošinami. Nejvyšším vrcholem tohoto území je Großer Zschirnstein (560 m n. m.), který se nachází na hranicích s Českou republikou.

Krajinný ráz jihovýchodně od Soběnice (Sebnitz) je tvořena pahorky a kupami. Při pohledu z vrchu Weifbergturm u obce Hinterhermsdorf jihozápadním směrem k Velkému Winterbergu (Großer Winterberg) je patrná změna granodioritů v podloží Lužice v sedimenty svrchní křídy. Omezujícím prvkem je přitom Lužický zlom jako součást labské zóny. Představuje centrální spojující prvek řešeného území a probíhá severovýchodním směrem Šluknovským výběžkem do Žitavských hor a dále do Sudet. Východní část saského řešeného území je utvářena granodioritovým masivem lužického plutonu spolu s tělesy třetihorních vulkanitů, které na těchto místech prorazily křídové usazeniny a vytvořily markantní vyvýšeniny, jako jsou Luž či Hvozd. Z erodované sopky Löbauer Berg je vidět hřbety Lužické hornatiny, probíhající východo-západním směrem, jižním směrem pak svědky sopečné aktivity, jakými je například znělcový pahorek Kottmar, vrcholy Žitavských hor a na jihovýchodně horniny staršího paleozoika libereckého Ještědu. Na saské straně dosahuje toto území své nejvyšší výšky na Luži (792,6 m n. m.),  která je tak nejvyšším bodem na německé straně na východ od Labe. Povrch řešeného území tvoří především kvartérní nesoudržné horniny. Nejvíce rozšířené jsou přitom sedimenty Labe.

 

Literatura:
Deutsche Stratigraphische Kommission 2017: Die Stratigraphische Tabelle von Deutschland Kompakt 2017 (STDK 2017).

  

Podmíněno geologickým vývojem vykazuje Saská křída změnu z propustných pískovců, vápencových pískovců a nepropustných prachovců (siltovců) a slínů (opuka).

Obecná struktura

V zadním Saském Švýcarsku se nacházejí dvě mohutné vodonosné vrstvy, oddělené nepropustnou vrstvou (izolátorem) o výrazné mocnosti. V České křídové pánvi tyto spojené zvodně vystupují na povrch.

Zvodeň (akvifer) A

• Spodní zvodeň, zahrnuje cenoman
• Mocnost až 112 m
• Na levém břehu Labe plošně vystupuje na povrch, jižně od státní hranice je v důsledku vyklínění izolátoru v hydraulickém kontaktu s nad ní ležící zvodní
• Podzemní voda pro tuto zvodeň se tvoří ve východní části Labských pískovců a mezi Kamenicí a jižním svahem Velkého Winterbergu
• Artéźsky napjatá voda, jejíž strop tvoří plošná nepropustná vrstva opuky s výskytem mlžů (útvar Dölzschen-Formation, útvar Briesnitz-Formation) o mocnosti až 40 m
• Není využívána pro účely zásobování pitnou vodou

Zvodeň (akvifer) B/C

• Svrchní zvodeň, zahrnuje turon
• Mocnost až 500 m
• V oblasti zádního Saského Švýcarska a České křídové tabule se mezi zvodněmi B a C (spojená zvodeň) nevytvořila nepropustná vrstva
• Má nejvyšší míru tvorby nové podzemní vody v České křídové pánvi
• Zvodeň je v hydraulickém kontaktu s povrchovými vodami
• Je využívána pro zásobování pitnou vodou

Žitavské hory se z hydrogeologického pohledu vyznačují na jednu stranu relativně jednoduchou stratigrafickou situací, na druhou stranu však vykazují řadu poruch a čedičových žil. Severním směrem jsou omezeny Lužickým zlomem.

Zvodeň (akvifer) A/B/C

• Izolátory mezi zvodněmi A, B a C vykliňují v severním sektoru českého území, čímž vzniká velmi mocná zvodeň, rozkládající se po celých Žitavských horách
• Mocnost až 500 m
• V oblasti lückedorfské náhorní plošiny, u vrchu Jonsberg a na severním svahu Luže, tvoří strop této zvodně útvar Lückendorfer-Formation jako jediný izolátor
• Nejvyšší míra tvorby nové podzemní vody analogicky se zadním Saským Švýcarskem / Českou křídovou pánví
• Zvodeň je v hydraulickém kontaktu s povrchovými vodami
• Je využívána pro účely zásobování pitnou vodou

Zvodeň (akvifer) D

• Svrchní zvodeň ze svrchního turonu/spodního koniaku
• Pouze nepatrný význam z důvodů malého plošného rozšíření

 

Literatura:
Voigt, Th. 2013: Grundlagen für ein geologisch-tektonisches Modell der Kreideablagerungen im Sächsisch-Böhmischen Grenzbereich im Rahmen des Ziel 3 - Projektes GRACE, Abschlussbericht.